Panských sídel na vsích mnoho nenacházíme, ale vyskytují se zde. Většinou jde o menší zámečky, panské dvory, kontribuční sýpky, někdy i pozůstatky tvrze. Velice často jsou tyto stavby v hrozném stavu, doslova se rozpadají a tak se obce snaží tento objekt prodat, nebo zbořit. Na rekonstrukci většinou nejsou peníze ani není následné využití takovéto stavby.
Panské objekty, spolu s kostely, přinášely na vsi ukázku slohové architektury a stávaly se tak inspirací pro zedníky a stavitele.
Renesanční zámeček v Omleničce je přestavěn z bývalé tvrze. V 17. století majitelé zámečku nechali v místě zřídit lázně, využívané ještě ve 20. století. V poslední době zámeček nebyl udržován a začal se rozpadat. Ještě v roce 2007 trakt kolem silnice stál, v roce 2008 je už beze střech a s ubouraným patrem, zřejmě hrozilo zřícení do silnice. Od konce roku 2007 má zámeček majitele, který ho chce opravit. V celém rozsahu se to ale už asi nepodaří. Pozn. 2009: Oprava zřejmě neproběhne.
Původně zde stála tvrz Kořenských. Zanedbaný areál zámečku se nachází v centru obce. V poslední době byl využit jako vojenské skladiště, od roku 1990 chátrá. Přiléhá k němu ještě zanedbaněhjší park. Opravená je hrobka rodu Berchtoldů nad soutokem Vltavy a Lužnice. Byla vystavěna v pseudorokokovém slohu až v roce 1930.
Na břehu Lužnice stojí opravený renesanční zámeček s barokní kapli. Zadní část areálu je ale pobořená, jak je vidět z opačné strany řeky. Zámeček je s soukromém vlastnictví a není přístupný. Ve vsi se nachází ještě velká kontribuční sýpka, Josefovský špýchar. Vesnice je překvapivě malá. V minulosti zde bylo silné židovské osídlení, podobně i v blízkém Neznašově.
V Libějovicích u Vodňan stojí dva zámečky, od doby baroka patřící Schwarzenberkům. Novější v lese, empírový, je ve značně zanedbaném stavu. Starší, původně renesanční tvrz, stojí na kraji vsi. Je využit k bydlení a není přístupný. Od nového Libějovického zámku vede rovná alej přímo k poutnímu místu na Lomci a na druhou stranu k bývalým lázním. Celá krajina byla barokně upravena do podoby velkého přírodního parku, všechny důležité body spojeny alejemi s průhledy.
Zámeček v Poříčí (dnes součást Boršova) stojí u Vltavy v malém parku. Park je zanedbaný stejně jako zámek. Barokní podoba zámku pochází z 18. století, kdy byl v majetku dominikánů. Po zrušení dominikánského kláštera v Budějovicích střídal zámeček majitele, většinou měšťany z Budějovic. Po roce 1945 připadl zemědělskému družstvu a začal chátrat. Dnes je i s pozemky v soukromém vlastnictví, vypadá ale stále stejně a jeho záchrana se nekoná. Zámeček není ze silnice téměř vidět, je nutno poblíž zatáčky mezi nádražím a vsí odbočit do parku.
Doubravický zámeček patří mezi ty, které dopadly poměrně dobře. Zámecká budova slouží dodnes k bydlení a je dobře udržovaná. Celá vesnice stojí na vysokém návrší nad Budějovicemi a tak je zámeček vidět z dálky. Zámeček vznikl někdy v 18. století, 1736 byl celý statek prodán městu Č. Budějovice, které zámek prodalo roku 1887 obci Doubravice. Za 1. republiky byl zámeček v soukromém držení.
Komařický zámeček pochází z tvrze Kořenských z Terešova. Po požáru byl v 17. století prodán Vyšebrodského klášteru, kde byl až do roku 1925. Pak byl soukromý, později patřil obci a byl využit jako sklady, hospoda, dílny, přilehlý hospodářský dvůr sloužil živočišné výrobě. Zámek brzy zchátral do nepoužitelné podoby. Dnes má sice novou střechu, ale je nevyužitý a nepřístupný. Je opět v soukromém vlastnictví.
Vedle zámku stojí velká kontribuční sýpka ze 17. století.
Toto je příklad panské stavby, která zřejmě zachráněna nebude. Pivovar v Plavnici u Kamenného Újezda pochází z doby Jakuba Krčína, možná byl i jeho stavitelem. Na rozpadlých zdech jsou ještě někde vidět renesanční sgrafita. Pivovar vařil až do dvacátých let 20. století. V poslední době nevyužitý rychle chátrá a rozpadá se. Pokud se vyplní plány, povede těsně kolem dálnice a to bude zcela jistě úplný konec této stavby.
Původně tvrz Častolárů a Kořenských z 15. století, v 18. století na jejím místě byl postaven hospodářský dvůr s pivovarem. Ten byl dlouho majetkem Zlatokorunského kláštera, po jeho zrušení patřil Schwarzenberskému panství. Budova je centrem malé vsi, není ve špatném stavu. Je ale využívána zemědělsky pro chov skotu a prasat.
Bývalá gotická tvrz, dnes barokní hospodářský dvůr, patřil Vyšebrodskému klášteru. Nachází se ve vsi nahoře, mimo hlavní silnici.
Původní tvrz Malovců byla koncem 17. století přestavěna Schwarzenberky na zámeček, který sloužil jako sídlo úřadu. Ve 20. století zde byla škola, pak byl zámeček v majetku zemědělského družstva. Silně chátral, dnes je alespoň zvenku opraven. V části areálu byla malá, ale velmi známá pekárna, která ale bohužel v roce 2009 ukončila činnost.
Obrovský areál zámku ve velmi malé vesničce poblíž Dolního Bukovska. Barokní podoba zámku pochází ze 17. století, kdy byl v majetku drobné šlechty, v 18. století byl prodán Schwarzenberkům. Po válce připadl státnímu statku a využití pro zemědělskou výrobu zámeček značně zdevastovalo. Teprve v poslední době má snad zámek soukromého majitele z ciziny a snad se alespoň něco zachrání.
Pův. renesanční zámeček v Blatské vsi, přestavěný barokně Mitrovskými z renesanční tvrze. Dnes je zámeček ve špatném stavu. Přiléhající kostel a fara byly opraveny.
Římovský zámeček stojí hned vedle poutního kostela, ale schovaný, není přímo vidět. Jde o jezuitskou rezidenci, přestavěnou z bývalé tvrze. Dnes je využit k bydlení a jako restaurace.
Rudolfovský zámeček je velice nenápadná stavba, dole u silnice, když zatáčí na Vráto. Zámeček byl postaven kolem roku 1590 hormistrem Hansem Höltzlem ze Sternsteinu. Pak patřil Malovcům, po Třicetileté válce Marradasovi a od roku 1768 až do roku 1989 byl využíván pro potřeby vojska, vč. socialistické armády. Na zámeček navazuje velký bývalý vojenský prostor až k Úsilnému, vedla sem i vojenská železnice.
Lustenek je zámeček nad Rudolfovem, směrem na Hlincovu Horu. Je ovšem tak schovaný, že z dálky není vidět. Byl založen jako hospodářský dvůr Georgem Pirchingerem z Lustenecku kolem r.1580, do současné podoby přestavěn počátkem 16. století. Už roku 1622 ale přešel do majetku budějovického děkanství a byl jejich majetkem až do znárodnění 1948. Pak zde byly sklady, dlouho byl prázdný. Neznám současné využití, plot kolem je ale opravený.
Dub je větší vesnice poblíž Husince. Zámecký areál zabírá velkou část vsi, je ale obehnaný vysokou zdí. Zámeček byl přestavěn v novogotickém stylu, připomíná malou Hlubokou. Přestavěn byl z původně renesančního zámečku v letech 1854-1860 pro Mořice rytíže z Hönigsteinu. Jeho hlavní průčelí je ale otočeno směrem do parku, takže ze vsi není viditelné. Zámeček je dnes v soukroměm vlastnictví, je opraven a není běžně přístupný.
Zámeček v Olešnici je přestavěn z bývalé tvrze před třicetiletou válkou za Pouzarů z Michnic. Poté patřil Buquoyům, od 18.století městu Č.Budějovice. Bývalý pivovar byl v 18. století přestavěn na kostel. Dnes patří zámeček obci Olešnice. Kostel je opraven, zámeček čeká na opravu a na využití. V části je umístěna pošta, v létě tam funguje informační středisko.
Vlachovo Březí je město a tak zde zámek není tak neobvyklý. Zámecká budova s pivovarem stojí na svahu nad náměstím.
Hněvkovice byly rozdělenou vesnicí, větší část stojí na levém břehu. Zámeček a mlýn stojí na pravém. Zámeček je přestavěn z tvrze ze 16. století arcibiskupem Bedřichem z Valdštejna, byl i s Týnem v majetku arcibiskupství. Od roku 1942 je v něm škola, dnes Střední odborná škola a učiliště.
Zvíkovská tvrz pochází zřejmě z konce 15. století (tradovaný letopočet 1408 je nejistý). Vystřídala několik majitelů, ale už v 18. století se dostala do dědičného nájmu. Asi tehdy byla snížena o jedno patro a přibližně v této podobě je dosud.
Dnešní tvrz pochází ze 16. století od rodu Kořenských z Terešova. V 18. století k ní byla přistavěna sýpka. Ve 20. století byla tvrz v majetku obce, byla zde i škola. Pak byla delší dobu prázdná a zchátrala. Dnes je opravena a zřejmě v soukromých rukách. Naproti ní stojí velká budova původního pivovaru.
Bývalá tvrz na horním konci návsi pochází v dnešní podobě z 15. století. Od 17. do 2.pol.19. století patřila Vyšebrodskému klášteru. Od té doby byla soukromá. Tvrz ztratila rezidenční funkci a byla užívána k bydlení, dodnes. Díky tomu je opravená a na její původ ukazují jen velké rozměry budov.
U Protivína. Přemyslovský hrad z doby Přemysla Otakara II., starý tedy přibližně jako Zvíkov. Ještě před 100 lety byla zřícenina jasně viditelná, dnes po ní zbyl jen jeden oblouk mezi domy a několik zdí, zazděných v sousedních usedlostech.
Sýpka, původní tvrz, je dominantou vesnice poblíž Husince. Sýpka ale je dodnes součástí zemědělského areálu. Má opravenou střechu, ale její okolí odpovídá současnému zemědělskému provozu.
Mohutná budova tvrze není na návsi zblízka nápadná. Vznikla asi koncem 16. století, za Arnošta Vitanovského z Vlčkovic. Koncem 17. století ale ves koupil majitel Vlachova Březí a tvrz přestala být sídlem vrchnosti. Dnešní podoba je až z konce 18. století, po přestavbě po požáru. Na budově se na několika místech zachovala renesanční sgrafita.
Vesnice nemá název od tvrze, ale tvrz zde stávala. Areál tvrze byl zastavěn panským dvorem a v této podobě se dochoval.
Tvrz stávala v sousedních Želibořicích, které s Bušanovicemi splynuly. Na místě tvrze stojí dnes hospodářský dvůr s mohutnou sýpkou. U sýpky je ale použit kamenný portál s dvěma hlavami v rozích, který pravděpodobně pochází z původní tvrze.
Věž tvrze můžeme vidět, když se dáme od Temelínské elektrárny přes bývalý Knín dolů k lesu. Tvrz i s areálem spadá do ochranného pásma elektrárny a je v majetku ČEZ. Tvrz pochází ze 14. století a byla sídlem Býšovců z Býšova, později Malovců, v 17. století opuštěna a změněna na sýpku. Kolem tvrze byl vybudován hospodářský dvůr, který je dnes zdevastovaný a částečně zbouraný. Tvrz je prázdná a přístupná na vlastní riziko, střecha byla ale opravena.
Mohutná panská sýpka stojí na kraji malé vesničky poblíž Doudleb.
Sýpka v areálu bývalého panského dvora. Vesnice je ale známá především bývalou hospodou s reliéfem pravděpodobně od Jakuba Bursy.
Poblíž vesnice u Bavorova, u silnice z Bavorova do Netolic, stojí areál velkého Schwarzenbergského dvora, zv. Nový Dvůr.